Škovroňky.cz

Youtube kanál Rajče

Nejen, že nemají zaploťáky, ale oni nemaj ani záclony.

To že návrat do vlasti bude šok jsem pochopitelně věděla. Bylo mi to jasné už při cestě domů na Vánoce, ale tento ,,konečný“návrat je daleko horší. Nejlepší je, to všechno dávkovat tak nějak postupně. Jen, ono to vždy úplně nejde.

A tak jsem se vrátila do té pravé české dědiny Morávky. Mám to tady v celku moc ráda, ty hory, krávy, čerstvý vzduch a lidi co vás znají. Ehmehm no, taková pro mě Morávka BYLA. Teď je to bohužel místo s pár kopci okolo, ušmudlanými krávami, čerstvým vzduchem, pokud zrovna nějaký dědiňoř nepáli něco, co do kotla určitě nepatří, a nepříjemnýma lidma.

Proč jsou ty krávy celé od bláta? Nechce se mi věřit, že by česká kráva měla jiný standart čistoty než ta rakouská. Nebo že by přeci jen byly rakouské krávy takové cítě? Proč na mě všichni blbě čumí, i když já se usmívám? Proč mi na pozdrav odpoví každý druhý? Proč na mě babky čumí přes záclonky? Proč mě někdo musí vždy kontrolovat, jestli uklízím hovna po psech? Proč se musím doma zamykat? Proč musím zastírat večer žaluzie? Proč mají tak vysoký plot? Proč nemůžu chodit na sagoča po vlastní zahradě? Proč musím kolo zamknout a nejlépe z něj sundat všechny zpeněžitelné a lehce ukradnutelné součástky? Proč nemůžu nechat holky před obchodem? Proč musím zavírat okno u auta, ikdyž je děsné vedro?

Na tohle všechno jsem našla jednu jedinou odpověď: ,,Vítej doma!¨ Tady jsi totiž v česku, lidi tady kradou, jsou falešní, všechno si závidí, čumí si do oken a posuzujou se navzájem podle toho, jakým autem přijedou do práce. Po 8 měsích strávených v domě, který vypadal jako výkladní skříň je pro mě toto všechno velkým šokem. Na co mi je, že mám nádherný výhled z okna, když na okně musím mít záclonu a pomalu se z něj nesmím koukat, aby si sousedi nemysleli, že je špěhuju?

Když nad tím, tak přemýšlím, za celý svůj život jsem neviděla víc svých sousedů nahatých než právě tady v Innsbrucku. Ano je to pro to, že zvyk čumět lidím do oken je ve mě hluboce zakořeněn, ale stejně…

Případ prvý- Na Silvestra po přípitku jsme my (balkon plný lidí) mohli pozorovat našeho soused jak se spokojeně převlíká do pyžama a jde spát. Případ druhý- babka kuřačka v majtkách na balkoně jako doma. Případ třetí- u velice turisticky navštěvovaného místa mít sex na balkóně, který opravdu není vysoko, můžou mít jen rakušáci. Případ čtvrtý- to si tak svačíte na balkóně a slyšíte, že pod vámi někdo skočil do vody. Vykouknete a vidíte svého domácího se ráchat nahatého v bazénku (nejsem jediná, kdo ho může bez problému vidět).

Evidentně je to tady normální a není se za co stydět. A hlavně co je komu po tom, co si děláte ve vlastním domě nebo zahradě, když tím neobtěžujete okolí? A teď nevím, jestli je to nějaký škovronizmus (výraz či jev, který se vyskytuje jen v naší rodině), ale já si nejsem ani jistá, že bych někdy viděla nahatého svého vlastního taťku. Tedy, ne že bych po tom toužila, i když je můj tatínek nejkrásnější chlap na světě, ale je to docela zvláštní, ne?

V zimě jsem po cestě ze školy klidně mohla sledovat oblíbený televizní program celého Innsbrucku, protože v každém okně vidíte zapnutou televizi (a nejen tu…), bohužel ten zvuk vám k tomu chybí. Také mají naši domácí v přístřešku na auto po celý rok nezamčené kola, lyže a auta s otevřenými okýnky (možná ani ty auta nezamykají, ale to jsem nikdy nezkoušela). Podotýkám, že přístřešek není zamčený, ani kamerově sledovaní a ani jsem nebydlela na ulici Hornická.

Já se nevzdám, stále se budu na všechny ubručené sousedy a babku v jednotě usmívat a všem přát hezký den, i když se na mě šklebí.

Cestování je prima, ale uvědomte si, že se vám může stát, že už se nebudete chtít vrátit na rodnou hroudu a celou rodinu si do batůžku nenarvete.