Proč nejsou v Rakousku zaploťáci?

Proč nejsou v Rakousku zaploťáci? Pro ty co nejsou znalí terminologie: zaploťák je uštěkaný z 90% vořech za plotem jakéhokoliv typu u jakéhokoliv domu, nejlépe ještě přiškrcený na řetězu, čili nejoblíbenější české plemeno. Tato otázka ve mě dřímala celých dlouhých, ač velice krátkých, 8 měsíců.

Myšlenky mě napadaly všemožné přes „Nemají rádi psy“, „Mají malé zahrady“ až po „Mají nevhodné ploty“. Všechny argumenty týkající se nevhodného prostoru jsem hned zavrhla, jelikož si nedovedu představit, jak by vypadaly upravenější zahrady a kvalitnější ploty. Vlastně pravdou je, že jedni naši sousedi (tohoto času již bývalí), kteří mají psa, dokonce nemají plot vůbec. Vzhledem k počtu psů, které tady můžete potkat na procházce, bych ani neřekla, že tady lidi psy nechovají.

Navíc, každé druhé auto tady má v kufru kenelu na psa, takže někde ti psi být musí ne? Ano, ne všichni tady bydlí v rodinném domku se zahradou, takže někteří chudáčci jsou nuceni s lidmi sdílet prostory prťavých bytů v ošklivých bytovkách nebo ještě hůř panelových domech.

Cesta do školy mi zabrala 40 minut jedním směrem, takže času na tento výzkum jsem měla opravdu dost. Netrvalo dlouho a přesně jsem věděla, kde někteří lidé bydlí a jaké mají psy. Jeden z mých favoritů výzkumu byl náš pan soused s německým ovčákem. Pán šedesátník, pes už taky starší bydlí v oooobrovském domě s ještě věěěětší zahradou. Psa jsem tam viděla jen, když si pán četl noviny nebo zahradničil. Každý den jsem ho pravidelně potkávala, jak chodí se psem na procházku, jelikož se sám moc dobře nepohyboval, říkala jsem si proč? Proč ho prostě „nevypustí na zahradu“?

Další příklad matka s ani ne ročním miminem z jedné z těch nechutně ošklivých starých bytovek (ironie ta by mi šla) s čivavou. Tu potkávám standardně i několikrát denně. Je jedno, jestli prší, sněží, praží slunce, ona prostě vyjde s kočárkem nebo nosítkem z bytovky i s čivavou a jde ji vyvenčit. Proč ji prostě nenechá doma čůrat na plínu? Vždyť je to jen malinká čivavka!

Takových případů je tady víc, ale nejvíc mě dostal pán s fenou zlatého retrívra, která je očividně po kastraci. Pána potkávám taky běžně a vím naprosto jistě, kde bydlí. To, že ho ale potkám, když jsem se vracela v sobotu ráno z výšlapu na východ slunce- tedy před 6 ráno, mě opravdu nikdy nenapadlo. Určitě fenu nevenčil před prací, protože tady v sobotu skoro nikdo nepracuje, a i když jo, tak ne od 7. Ano, ano, ano může to být náhoda, ale já už tomu nevěřím, protože víte, co si já myslím, on ji prostě jen venčil, protože se ji chtělo!!!

Už po rozhovoru s našimi domácími, kteří taky mají dům se zahradou a do toho 2 velké psy, mi bylo jasné, že tady jsou zvyky jiné. Historkou o tom, jak nám zmizela naše první šeltie byli docela šokováni, že někdo může ukrást psa. Vím, že psi se kradou všude, to si nedělám iluze, ale počet odložených psů před obchodem (někteří dokonce na volno v odložení) napovídá tomu, že v Innsbrucku prostě ne!

Přeci jen je Innsbruck taková větší dědina, tak mi řekněte, kde je chyba? Jestli ona nááááhodou nebude chyba na té naší straně…