Jak jsme ve městě piva nemohli koupit pivo

Mnichov se už po řadu let drží na vrcholových příčkách nejlepšího města k žití za daný rok. Pro mě to nikdy nebylo nějaké vytoužené město mého putování, ale proč se tam aspoň nepodívat, když je to z Innsbrucku co by kamenem dohodil. Jediné co mě na Mnichově lákalo, byl Oktoberfest, ten jsme ale nestihli (hlavně jsme na něj v říjnu neměli peníze).

Při projíždění kulturního kalendáře mě zaujal jarní fest. ,,Hmm Oktoberfest jsme sice nestihli, ale jarní bychom stihnout mohli, ne?”Ondra byl už sice zase zpátky v Brně, ale moji drazí erasmáci mě v tom určitě nenechají samotnou. A tak jsem se dala do nenápadného nadhazování co tak mají v plánu na konci dubna. Slovo dalo slovo a už jsem při slovenském filmovém večeru kupovala 5 lístků na autobus do Mnichova (MeinfernBus za 16 euro Innsbruck-Mnichov= to chceš!). 

Parta byla následující: Já (pochopitelně), Giovin, Cati, Tjaša a Tadej. Při zjištění,  že jediný kdo ještě v Mnichově nebyl jsem já a NĚMKA Catherine, se mi opravdu chtělo smát, ale to jen díky mým velice slabým geografickým znalostem (zase tak slabé nejsou, protože aspoň vím, že ČR není východní Evropa). Při změření vzdálenosti domovina Mnichov to pro mě vychází opravdu nejdál, ale Cati by si pomalu mohla podat ruce se slovincema, kteří si do Mnichova kdysi vyrazili jen tak na výlet do technického muzea. 

Abychom si Mnichov užili co nejvíc a utratili co nejméně peněz, vyrazili jsme z Innsbrucku v sobotu 23. 4. v 5:30 ráno autobusem směr Mnichov. Cati, která se nejvíc obávala, abychom nikdo nezaspali, doběhla na autobus 5 minut po plánovaném odjezdu, ale pan řidič byl tak laskav a nemohl nepočkat, když viděl naše toužebné obličeje. A tady to začalo Škovroňová prostě neumí říct anglicky 30 a všem to zní jako 40, ale na mě to stejně nehodí, že přišla pozdě!!! :D I když je to bohužel pravda a ani názorná ukázka všech zúčastněných, při které mi důkladně umyli obličej, mi nepomohla.IMG_6653

Do Mnichova jsme dorazili 7:55. Konstatovali jsme, že nic není horšího, než 2,5 hodiny v buse, protože to člověk usne, i když nechce, ale zase neusne tak, aby se dospal. Takže jsme všichni rozlámaní hledali cestu na ubytování, kde jsme chtěli odhodit naše spacáky. Najít levné ubytování nás stálo dost času, ale nakonec to bylo nejlepší ubytování, jaké jsme si mohli vůbec přát. Ubytko nás stálo 4 máslové preclíky a pivo a bydleli jsme v teplém a čistém bytě u slovinské erasmačky Evy na ulici Plzeňská.

Po odložení zavazadel jsme vyrazili do města na obhlídku. Koupili jsme si skupinový, denní lístek na MHD, který nás stál jen 12 euro, takže pohybování po městě bylo hned snadnější. Tuto cenu zde zmiňuji hlavně proto, že v Innu si koupíte nejlevnější jednorázový lístek za 1,90, takže můžeme děkovat pánu bohu za to, že to nebylo stejně drahé i v Mnichově. 

Vystoupili jsme si krásně z metra rovnou na hlavním náměstí, kde jsme se vyškrábali 317 schodů vysoko na Peterskirche. Výhled to byl poněkud placatý. :D Ano, vím, že jsme všichni zhýčkaní výhledem na dvoutisícovky v Innsbrucku, ale Bavorsko, ač nejhornatější část Německa, je opravdu placka, kam jen dohlédneš. IMG_6660

Pak jsme měli na programu free city tour. Funguje to asi tak, že vygooglite hodinu, ve kterou prohlídka pro dané město začíná a přijdete na sraz. Dá se registrovat předem, ale to není potřeba. Po zhruba 2-3 hodinách prohlídky města můžete průvodce pozvat na pivo nebo mu dát nějaké “drobné”. Pochopitelně pokud se vám výklad nelíbí, můžete se kdykoliv odpojit nebo nakonec nezaplatit nic. My jsme společně s dalšími asi 15 lidmi připadli do skupinky k Angličanovi (zajímavé je, že tyhle city tour dělají v Německu jen v angličtině a španělštině, takže buřt na Němce, kteří nejsou místní a umí jen rodný jazyk). Prohlídka města začala před radnicí, kde zrovna odbíjel orloj, takže jsme to hned měli s unikátní ukázkou. Brit a jeho angličtina společně s nepochopitelným humorem nás bavila celé 3 hodiny courání po centru města s občasnými přeháňkami. Nebylo to nejhorší, ale sem tam jsem neměla sílu ty jeho přihlouplé vtipy poslouchat. Catherine chudinka byla trochu zděšená faktem, že si všichni při slově Německo představí jen nacisty a pivo. Ruku na srdce, co si představíte vy? Já bohužel ty nacisty, v lepší verzi nacisty s klobáskou v ruce. 

Nervozita v týmu značně stoupla, protože Giovin neměl obídek přesně v 13:00 a tak jsme rychle hledali něco, kde se najíme, aby nás nesežral i s fuseklema. Jelikož zrovna nepršelo, vydali jsme se dát si něco na trhy a posedět venku na ulepených lavičkách plných lidí a sklenic od piva. IMG_6680 Každý jsme si vybrali podle svého gusta něco dobrého a pokračovali jsme metrem a pěškobusem na jarní festival.

Čekala jsem obrovské prostranství plné lidí a kelímků od piva… To se ovšem nekonalo. Obrovské prostranství to sice bylo, ale plné kolotočů, stánků s občerstvením a dva obrovské párty stany. Snažili jsme se dostat dovnitř, abychom si mohli konečně dát pivo za těch nekřesťanských 10 éček/litr, ale snaha marná. K naší smůle už začalo i dost pršet a cukrová část našeho týmu začala skučet, že se asi roztápí. A tak jsme se bez piva vrátili znovu do města.IMG_6723

Naše pivní mise pokračovala asi dobré 2 hodiny, kdy jsme obešli alespoň 10 pivnic, restaurací či hospod, ale nikdy nebylo buďto místo nebo nám bez jídla nenalili. Uchození už jsme byli jak šlapky, když jsme objevili jeden docela zapadlý, ale teplý bar a to nám pro tu chvíli stačilo. Pivo nám načepovali moc dobré a každému podle chuti. Udělali jsme si procházku po večerním městě, poslechli koncert moc šikovných pouličních umělců, vyzkoušeli místní koblížky, ale na Ruetz nic nemá. Tenhle se mohl rovnat tomu mastnému, českému. Po jídle nás přepadla chuť na další pivo a tak jsme se po chvíli probojovali až do pivnice na Paulaner. Mmmm všichni spokojení jsme se odvalili na byt na nafukovačky. 

Po miminkovském spánku nás ráno probudil nedostatek kyslíku v pokoji a tak jsme si dali snídani se všema na bytě a vyrazili zase do města. Neděli jsme začali stylově na zámku Nymphenburg. IMG_6735Počasí bylo krásně aprílové. Chvíli svítilo sluníčko, chvíli poprchávalo a chvíli zase sněžilo. Dobrovolně se přiznávám, že moje oblečení mohlo být více zimní, ale chvílema to naopak bylo i na rozepnutou bundu. IMG_6727

Prošli jsme celé zahrady okolo, ale dovnitř se nám na prohlídku obrazů za A moc nechtělo a za B stejně jsme na to neměli čas. Za to jsme si našli čas na dopolední luxusní zákusek v kavárně poblíž. To se nám hned všem lépe štrádovalo směr olympijské centrum, kde jsme si prohlídli vyšperkované sportoviště a razili na oběd zpět do města. 

Giovina už přešla veškerá snaha o to naučit nás jak se správně stravovat, a tak jsme si dali pravý výletnický oběd ve 3 hodiny odpoledne v Hofbrauhaus Munchen pochopitelně i s pivem. IMG_6829

Oběd jsme řádně vychodili v Englischer garten, zamávali Mnichovu a tryskorychlostí jsme valili pro naše věci k Evičce. Poděkovali jsme pomalu ve dveřích a už jsme zase utíkali na autobus, který nás 23:50 vysadil v Innsbrucku. 

IMG_6834Byl to zase jeden parádní výlet s moji erasmáckou partou :)))