Půlmaraton ve Vídni

Toto je pohádka o tom, jak někoho nenápadně (to především) přimět k tomu, abychom vyrazili na výlet. Tento výlet začal na záchodě. Ano opravdu je tomu tak. Listovala jsem si facebookem a viděla, že Klárka se zúčastní maratonu ve Vídni. Po vykonání potřeby jsem se přesunula do kuchyně a jen taaaaaak nenáááápadně mezi řečí to sděluju Ondrovi s obrovským důrazem na to, kdy se ten závod běží. 10. 4. tedy na moje narozeniny. A tak ledabyle nadhazuju, Klárka má taky narozky v dubnu, to bychom se tam mohli všichni sejít a oslavit to, ne? Ondra jen něco zabručel a moc tomu nevěnoval pozornost.

Nevyšlo to, pomyslela jsem si, ale o 3 dny později mě Ondra překvapil, když začal větu: ,,Tak jsem psal Klárce- co chce v té Vídni běžet.” Whaaaaat on to nezavrhnul??? Vzhledem k neskutečné ceně startovného se domluvili běžet půlmaraton. Mě by k tomu možná taky vyhecovali, ale my jsme se s Lalíkem (jakožto chudé druhé polovičky) rozhodli, že to raději projíme. Ehm kalkulace je taková půlmaraton= 62 koblížků, takže pro mě to byla jasná volba. Pochopitelně jsem se o tomto výletu zmínila i před Flórou a ta byla jak jinak než totally in! Každopádně ta má taky v dubnu narozeniny, takže trojitá oslavička ve Vídni- to chceš!!!!

Když to tak sepisuju, uvědomuju si, že jsem výborný manipulátor, když donutím 3 lidi běžet půlmaraton jen pro to, abych si já mohla udělat výlet do Vídně. :D

Pátek 8. 4. ráno jsem v rychlosti hodila 2 trička a foťák do batohu a šmarovala jsem do labu, abych všechno stihla. 14:30 jsem vybíhala s jazykem na vestě směr nádraží, kde jsem koupila sendvič k obědu a naskočila Railjet do Vídně. Kdyby to cestování vlakem po Rakousku nebylo tak drahé, jezdím někam každý den jen proto, abych se mohla vyvalovat v křesílku a čumět z okna. Ostatně to jsme taky dělala celé 4,5 hodiny, i když jsem měla původně v plánu vyhodnotit své experimenty.

Ondra na mě čekal na nádraží, jak slíbil. Klíče od našeho Airbnb bytu už převzal, takže jsme skočili na véču, nakoupili mňamky na večer a vyzvedli Flořika. IMG_6206

Jelikož jsme v pátek povídali, jako bychom se neviděli 14 let ne 14 dní, v sobotu ráno jsme si přispali. Hlavně teda Flořík, kterou jsme museli tahat v 10 z postele s tím, že už přijel zbytek naší posádky.

Opět jsem si ujasnila svůj postoj, že do města auta nepatří, protože čekat 30 minut před domem v dešti a zimě na někoho kdo se snaží zaparkovat auto, mě faaaakt nebaví. Až jsme se všichni seznámili, vyrazili jsme na prohlídku města, protože pro Ondru i Flóru to byla úplně první návštěva Vídně.IMG_6212 Jelikož náš apartmán byl 10 minut od Belvederu, bylo úplně jasné, co je náš první bod zájmu. Prošli jsme si zahrady, udělali pár fotek a pokračovali dál k Hundertwasserhaus. Tento komplex byl dříve určený k ubytování sociálně slabších rodin, ale dnes je to hlavně turistická atrakce. Vypadá to jako pestrobarevné unimobuňky poskládané na sebe. Lalo s Klárkou při kupování pohledů narazili na Češku, která už tam pracuje 25 let a byla velice nadšená, že vidí nějaké krajany, tak dostali mapu pro mladé .IMG_6231

Naše cesta pak vedla do Messezentrum Vídeň, kde si všichni běžci vyzvedávali své startovní balíčky. Cesta tam jsme prošli Prátrem, kde Lalo s Ondrou neodolali svezením na kolotoči. Já jsem byla velice překvapená, že už pro mě toto místo vůbec není tak atraktivní, jako vždy bylo. Strašidelné domy vůbec nevypadaly strašidelně a kolotoče nepůsobily už prvním dojmem, že po prvních 2 metrech projížďky budete zvracet. Asi jsem fakt už stará… A to mi stále ještě 22.

Messezentrum bylo plné běžeckých nadšenců a stánků pro ně určené. Vše bylo dobře zorganizované, takže si naše trojička vyzvedla svůj chudě vybavený batůžek, udělala fotku a vyrazili jsme konečně něco sníst. Na doporučení jsme šli do Burger´s Bar, který k radosti obzvlášť některých, kteří nejsou zvyklí na naše innsbrucké tempo, byl pouhých 10 minut chůze. IMG_6250

My s Ondrou jsme kazili burgrovou seanci a dali jsme si quesadillas, já s lososem a špenátem a Ondra grilovanou zeleninou. To bylo něco!!! Za mě perfektní podnik, ochotná servírka, výborné jídlo a moc příjemné posezení.

S plnými pupky (upřímně nechápu, že Lalo se mohl vůbec hnout, když snědl svůj L burger a pak dojedl i po Klárce a Ondrovi) jsme se vydali nakoupit na večeři, protože jedině tak člověk nenakoupí spoustu věcí, které vlastně nepotřebuje a ani tak úplně nechce. Ti unavenější odjeli na apartmán s nákupem a ti nenasytní se vydali do víru velkoměsta.

Och ta Vídeň… Takové čisto, krása a pohoda. Zima byla a vítr foukal, ale stejně nás to nezlomilo. Prošli jsme celé centrum od Stephans Dómu přes Hofburg, Volksgarten k Rathausu. IMG_6307Všude to nádherně kvetlo a vonělo. Mě pochopitelně nejvíc zajímaly tulipány všech barev, kam se jen podíváš. Dále jsme pokračovali k MuseumsQuartier a Secession na Karlplatz. Odtud jsme se již značně uondaní vydali podél Belvederu zpět na ubytování. Příjemně unavení jsme se večer posilnili- někteří méně, někteří více a šli se vyspat do růžova.

V neděli ráno mě miláčci Klárka s Lalem probudili písní:,,Renča má narozeniny!!!´´. Nutno podotknout, že bylo 7:03, což není zrovna můj nejoblíbenější čas :D Dali jsme si pořádnou energetickou snídani, a jelikož já jsem se nevešla do pořadníku na záchod, bylo zřejmé, že nervy začaly dělat své.

Na start jsme se svezli metrem, protože jsme usoudili, že víc než hodinová procházka není to pravé ořechové před půlmaratonem, který navíc odstartoval už v 9 hodin. Přes 40 tisíc závodníků opravdu jen tak nepřehlédnete. Barevní človíčci v legínách byli všude, prostě všude. Jelikož bylo chladno, někteří měli na sobě igelitové pytle na zahřátí, takže vše vypadalo ještě víc komicky. Frontu na toiku naše trojice nestihla vystát, tak to prostě pustili do křoví (tohle je jediné mínus, které bych vytkla- málo toitoijek). IMG_6363Postupně odstartovaly jednotlivé bloky a já s Lalem jsme pozorovali všechny ty poskakující, nebo tančící davy. Ano opravdu tančící, díky tomu, že hrála klasická vídeňská hudba, někteří se nechali unést vírem valčíku. Za půl hodiny nebyl na startu nikdo jiný než pár fanoušků, policajti a kupa igelitových pytlů.

My s Lalem jsme vyrazili pěšky zkratkou do cíle, abychom je tam zastihli. Po cestě bychom si oba dva naplnili celý šatník, protože běžci zahazovali nejen igelitové pytle, ale i veškeré jiné svršky. V nitru duše doufám, že to organizátoři posbírali a odvezli na charitu, aby tím udělali někomu radost a ne že to vyhodili do koše.

Naši trojičku závodníků jsme sledovali v aplikaci na telefonu, takže jsme zjistili, že pokud si taky trochu nepoběhnem, Ondra proběhne cílem bez našeho povšimnutí. Náš 300metrový běh byl naše maximum :D Bohužel i přes to, jsem Ondru prostě přehlídla a proto jsme se rozhodli najít si ještě lepší pozorovací místo než se přiblíží holky. A tak jsme před zraky 5 policistů vylezla přes popelnici na billboard okolo stromu, kde už stál jeden fotograf. Po 5 minutách stání na špičkách a balancování mě značně začaly táhnout achilovky a zadek… Připadala jsem si velice mizerně, když jsme pozorovala všechny ty maratonce a půlmaratonce některé i s úsměvem na tváři a ani kapkou potu na čele. Flóra proběhla cílem a chvíli po ní i Klárka. Jsem na ně na všechny neskutečně hrdá a ty jejich luxusní časy jsou prostě něco: Ondra- 1h38minut, Klárka- 2h7minut a Flóra- 2h10minut. IMG_6455

Následovalo doplnění proteinů a sprcha za radnicí ve vojenském stanu jak z Mashe- už jen pro tenhle zážitek jsem měla běžet taky!!! No přiznejme si, já bych si tak leda užila zážitek v podobě projížďky sanitkou po kolapsu na trati.

Na narozeninový oběd jsme zašli na mé oblíbené sushi, kde si sushi dal v konečné fázi jen Ondra a my všichni se cpali nudlemi. Někteří se poprvé učili jíst hůlkami, protože servírka néé a néé přinést ten klasický příbor :D A přísahám, že já jsem tento barbar nebyla ač se u nás doma nikdy asijská kuchyně nejedla.

K mému velkému překvapení jsme mněla já pomalu větší problém se zvednou od stolu než naši běžci, což mi přijde velice tragický fakt, vzhledem k tomu, že jsem ještě ke všemu nejmladší. Hodinovou procházkou jsme se dostali až k Schoenbrunnu, kde jsme se sešli i s lenivou posádkou týmu, udělali pár fotek a rozloučili se. IMG_6478

Češi vyrazili autem směr Brno a já s Flórou metrem směr nádraží. Bylo to moc fajn, zase je všechny vidět a už teď se těším na náš další výlet. Jen předem všechny upozorňuju, naše výlety nejsou pro lenochy a nechodiče úplně tvořené :-P