Domov

Na Vánoce jsme se pochopitelně ubrali domů, což pro nás stále znamená do drahocené vlasti. Rozhodli jsme se navštívit Vydru v jejím novém domově a sejít se s našimi drahými pražáky. Výlet to byl moc hezký, ikdyž skoro celou dobu pršelo. Déšť jen umocňoval moji zoufalost z toho, že jsem opustila Innsbruck, mé drahé erasmáky, rozumím a musím poslouchat ufňukané, věčně nespokojené čechy, ikdyž je slyšet nechcete. IMG_3615

Vánoce celé proběhly v poklusu. Měla jsem pocit, že neustále přejížfím z místa na místo. Takhle unavená jsem nebyla ani při rušných nocích tady v Innsbrucku. Pochopitelně si za to můžu sama tím, že jsem si naplánovala návštěvy všech možných i nemožných v okruhu spousty kilometrů.

Pochopitelně jsme doma neporušili tradici (jedna ze tří dcer vaří na 2. svátek vánoční pro celou rodinu) a letos jsem vařila já s Ondrou tyrolskou klasiku. Bylo to náročné, ale moc dobré. Pocit, že dva roky zase nebudu muset nic dělat mě naplňuje štěstím. vánoce 163

Je nás víc a víc a každým rokem ty Vánoce jsou trochu jiné, ale pokaždé moc fajné. Ale budu lhát, když nepřiznám, že už jsem se těšila na svůj klid a pohodu do Innsbrucku. Silvestra jsme oslavili u nás na bytě se všemi našimi erasmáckými kamarády. Byl to poklidně, pohodově zakončený rok 2015.  IMG_3658

A pak to na mě přišlo, většina začala pomalu opouštět Innsbruck zpět do svých domovů, protože měli možnost vyjet na erasmus jen na půl roku.  Smutné období začalo. Člověk si najednou uvědomí, že chce cestovat a poznávat nové místa a lidi, ale to neustálé loučení pro cíťu jako jsem já, opravdu není nic šitého na míru. Začali mi chybět všichni, úplně všichni. Moje micky, moje brněnská rodinka, všichni moji domácí s malýma hrochama v čele.

Začali jsme s Ondrou velice rozpačitě rozmýšlet kam se naše další kroky uberou. Bylo a stále je to velice složité, protože já sama si připadám jako schizofrenik rozdělený na 2 půlky a nevím co je v tuto dobu nejlepší. Ostatně doufám, že mi to podanné přihlášky usnadní tím, že né všude mě budou chtít. :) Pokud jo asi si hodím mincí, protože lepší nápad už opravdu nemám a začínám z toho být zoufalá. Nechci opouštět Innsbruck, chci se vrátit domů a být pořádná teta a k tomu všemu chci zase prozkoumat nové místo… Nezbývá než se nechat překvapit co přinese čas :)