Innsbrouček

ERASMUS – Všichni o této možnosti určitě vědí a znají ji. Je to jedinečná možnost jak vyrazit na dobu alespoň 2 měsíců někam do světa. Já jsem se, pro tentokrát, spokojila s 8 měsíci někde v Evropě. Najít místo na praktickou stáž nebylo vůbec jednoduché, ale o tom už jsem mluvila, respektive psala. Innsbruck už pro mě není jen tak nějaké rakouské město, ale je to můj Innsbrouček. Netušila jsem, že se do nějakého „města“ můžu takhle zamilovat. Město, co to vlastně je? Krajina, pár baráku po kupě a nějací lidé, kteří v nich bydlí. Ano, a právě ti lidé jsou to, co to město utváří. Nemůžu posoudit, jestli je to takové v celém rakousku, protože pro zatím jsem žila/žiju jen v Innsbrucku, ale je to snad jediné místo, kde se nebojím chodit za tmy ven, nemám divný pocit, když mě někdo neznámý na ulici pozdraví, paní v pekárně bude stále opravovat mou tragickou němčinu a budem se tomu obě smát- jen kvůli tomu si obědnávám stále nové věci, které nevím jak se řeknou, v menze budou vařit jídlo a ne blafy (lepší štrůdl než menzový švestkový s pistáciovým krémem jsem zatím neměla), bude to stále místo, kde vás auta pouští i mimo přechod a pokud se blížíte k přechodu stojí už, když vy jste 2 metry od něj.IMG_3858

Je to zvláštní život, ale já jsem se do něj uplně zamilovala. Tyhle maličkosti prostě dělají můj den perfektní. Když potkám ráno pošťáka u kolejí, vím, že jdu pozdě, ale on na mě už i mává!!! :) Už jsem tady doma. A když na mě po příchodu domů čeká na prahu pohled/dopis adresovaný na Mumínky a psaný v češtině, je fajn, že ví, že tihle „blázni“ bydlí zrovna zde. Věc, na kterou jsem ještě nepřišla, je- kam se žárovkou a baterkama, takže čekají na to, až se Edith vrátí ze svých cest a něco s nimi ekologicky provede ona. Doufám, že na nás po příjezdu nebude čekat pokuta za špatně vytřízený odpad, protože jsem před odjezdem zcela naprosto neekologicky vyhodila petku od octu do pudlice na směsný odpad, kterou máme před domem. Už jsem neměla čas běžet do tříděného. (NEČEKALA)
Co na tom všem ale nejíc miluju, že každé ráno při 40 minutách chůze do školy můžu pozorovat probírající se město a hory. Ty ranní a večerní panoráááámata jsou fakt něco.IMG_6799
Věděli jste, že Tirolsko je oblast, kde je 300 dní v roce sluníčko? A této statistice plně věřím, protože za celou dobu, co jsem tady pršelo nebo bylo zataženo všeho všudy max 10 dní. Vůbec mi ten ostravský podzimní/zimní smog nechybí, což mi asi všichni věříte.IMG_6835
Jelikož jsem zrovna opustila Innsbruck na Vánoce dom a hned mě naštvalo chování čechů v autobuse, nevím jestli tyto Vánoce přežiju, ne kecám v Praze se nebudu moc rozhlížet a budu se snařit co možná nejméně poslouchat věčně si stěžující čechy. (PŘEŽILA) Pravda je, že moje někdejší trochu xenofobní názory po generace zakořeněné v nás českých hlavičkách, ve mě Erasmus zlomil na ještě menší míru vlastenectví a ještě větší stud, že ta banda lidí je stéjné národnosti jako já.
Věc kterou na Innsbrucku naopak vůbec nechápu je, jak je možné, že zdejší bezdomovci mají tak dobré spacáky? To, proč spí u rozsvícených výloh, je mi naprosto jasné, ale kde vzali ty čisté spacáky s nepokaženým zipem?
Vánoční trhy v Innsbrucku jsou něco, co by si měl každý dopřát. Už jen proto, že všchno krásně svítí, máte nádherný výhled na hory, dáte si peckovní kaisesmaren (klasický se zelím nebo sladkou variantu s brusinkovou marmoškou) a gluwein tady není žádný krabičák. Taky si za to pořádně připlatíte :( .IMG_6782 Doporučuju nepokoušet očistu jater a nedávat si kinderpunch, protože z ohřáté fanty budete mít leda vertigo (vlastní zkušenost- hoší chemickou bombu vypil snad jen Harry Potter v prvním dílu, kdy se snažil dostat z pokoje s lektvary připravenými Snapem, které měly chránit Kámen mudrců).IMG_3855
Kulturní vsuvka – tahle „kontrola’’ na hranicích mě fakt baví, protože to, když stevardka na hranicích řekne, že nemáme uprchlíka v buse, ještě neznamená, že nelže. V Innnsbrucku jich čekala pěkná skupinka a snažili se uplatit řidiče aby je svezl….. Nebojte, nevezli jsme je.