Hallstatt und Salzburg

Takový jeden běžný erasmácký výlet. Rozhodli jsme se, že první advent strávíme v Salzburgu. Ono vlastně ani tak nešlo o první advent jako o to, že Ondra tento týden odjíždí už domů, protože ho před Vánocema čeká ještě spousta povinností pracovních i studijních. V rámci úspory peněz jsme se rozhodli vyjet v sobotu ráno a půjčit si auto od naší paní domácí (né všechny tyto nápady se ukázaly jako opravdová úspora).

Vyrazili jsme v sobotu v 7:00 ráno v 5 lidech (já, Ondra, Flóra, Tjaša a Tadej) a dvou psech (Lilek a Jessa). Cesta byla nádherná, nad vrcholky kopců okolo dálnice visel měsíc a sluníčko už se také dralo na oblohu. Všude byl sníh, tedy kromě cesty- místní silničáři nejsou takové jelita jako ti naši. Náš první cíl bylo malé městečko Hallstatt, které je 3 hodiny jízdy z Innsbrucku. Bylo krásné ráno a my jsme si užívalí teplé sluneční paprsky. Všichni obdivovali vychovanost našich čtyřnohých miláčků a jak na potvoru, zrovna v tu chvíli, pochopitelně nenapadlo Lilinu nic lepšího než se vyválet v hovnu… Parádička, měla jsem aspoň možnost vyzkoušet teplotu alpského jezera na konci listopadu, věřte, že jsou věci, které nepotřebuju zkoušet na vlastní kůži. Všechny to pochopitelně pobavilo na půl dne :D IMG_3246

Nebýt této mycí akce, bylo to nádherné ráno. Prošli jsme si město, pokochali se parádní výhledem. Naše prohlídka města byla skoro u konce, když se počasí přehouplo na zatažené, sněhové. IMG_3358

Bylo na čase se posunout k dalšímu bodu zájmu, což mělo být jezero Attersee a nedaleká jeskyně. Cesta tam trvala asi 40 minut a to už opravdu hustě sněžilo/pršelo. Nebylo vidět skoro ani na krok a cesta k jeskyni byla nesjízdná, takže jsme se rozhodli, že zavoláme na ubytování, jestli nemůžeme přijet už dřív. Všichni vymrzlí na kost jsme se těšili do sauny, ale majitelka penzionu nám oznámila, že máme smůlu, protože kvůli jedné naší noci saunu zapínat nebude. Dost nás to zklamalo, ale poradila nám, že ve městě sauna je ještě jedna, která je otevřená i pro veřejnost. Rozhodnutí bylo jasné, jedem se ubytovat a pak do sauny. Hustě sněžilo a naše auto začalo značně podkluzovat. Cesta to byla na hodinu a jako na horách-z kopce, do kopce a zase z kopce. Nás 3 grácie v zadní části vozu nepřecházel humor a jen ze srandy jsem otevřela krabici s nápisem FIRST AID, jestli tam třeba nejsou schované řetězy, když jsme s hrůzou zjistila, že ta krabice je sice těžká jako prase, ale je úplně PRÁZDNÁ. Jediné co mě v tu chvíli uklidňovalo, bylo to, že mám v autě 2 mediky a jednu zubařku, takže ti by mohli zvládnou první pomoc i bez lékárničky. Do teď nechápu jak se Ondrovi povedlo auto s automatickou převodovkou, klouzající na namrzlé silnici dostat do cíle, ale sklidil za to pořádný potlesk a my všichni jsme byli rádi, že jsme v apartmánu.

IMG_3371Nejenže nám majitelka nechtěla zapnout saunu, ale taky nám nenabídla ty proklatě dobře vonící perníčky, které zrovna pekla. My jsme si navíc uvědomili, že je sobota večer a my nenáme už co jíst. :D Stále jsem si nezvykla na to, že tady jsou obchody o víkendu zavřené nebo mají zkrácenou otevírací dobu. Vyrazili jsme proto do města- 5minut autem, že ulovíme nějaké jídlo a zajdem do sauny. V tu chvíli už cestu prohrnoval pluh, takže se hned jelo líp. V saunách a vířivce jsme vydrželi celé 3 hodiny a vydrželi bychom to i déle, ale problém byl, že jídlo se dalo v sobotu večer ulovit jedině v restauraci, která vařila pouze do 20:30. Pořádně jsme se nadlábli, na apártmánu vypili sklenici vína a usnuli jak mimina.

Druhý den ráno jsme nelenili a vyrazili do Salzburgu, kde nás čekala Christine a Catherine, které přijely carsharingem za námi. Prošli jsme si město a nádherné vánoční trhy plné čechů. IMG_3394Salzburg je opravdu krásné město, ale co má, co Innsbruck ne? Plno žebráků a turistů… Vydali jsme se na kopec k pevnosti Hohensalzburg, kde také probíhaly vánoční trhy a zloději vybírali 5 eur vstup. No co no, stejně jsme to zaplatili. Bohužel neměli nic jiného na jídlo než klobásy, a náš měsíc bez masa ještě nezkončil, takže jsme pevnost hlady prošli a svářák si taky nedali, protože hrníčky byly pěkně ošklivé… :D Ale výzdoba byla parádní, vkusná a sladěná.
IMG_3434Stálo to i za ten výhled na město a okolí. IMG_3424Ve městě jsme našli restauraci, nacpali si pupky (bohužel horší pizzu jsme nejedla, ale hlad je sviňa). Už bylo odpoledne a tak jsme šli ještě nasát atmosféru na trhy. Rozloučili jsme se s holkama a vyrazili zpět k autu.IMG_3466Kdo by to byl čekal, že tímto naše víkendové dobrodružství teprve začíná? Nasedli jsme do auta a Tadej začal navigovat. Tradá a už kousek za Salzburgem stojíme v koloně, která podle spolehlivější (promin Tade, vím, že jsi to myslel dobře) mapy ukazovala kolonu dlouhou 6 km. No co no, máme zbytek Becherovky a palinky, dobrou společnost a DJ Tadej konečně naladil něco, co se dalo poslouchat. Jenže naše auto se po půl hodině v koloně rozhodlo, že už toho má plné kecky a je mu vedro, aneb ručička teploty motoru se rychlostí blesku drala do červeného políčka. Ondra s klasicky ledovým klidem zbytku posádky oznámil, že musíme auto odstavit, jinak naše cesta definitivně zkončila. Zadní řada z toho měla bžundu a řešili jsme co teď. My jsme ale také měly plné ruce práce, musely jsme sledovat, kolik slovinců, čechů a maďarů nás předjede, odkud jsou a jaké mají auta :D v mezipauze jsme upozorňovaly DJ Tadeje, že nám škvrčící rádio nepřijde jako nejlepší možná rádiová frekvence. A tak jsme jeli v koloně nebo stáli v odstavném pruhu. Když se jelo aspoň pomalu, auto to zvládalo, ale ve chvíli, kdy byla použita brzda, bylo to jako kdybychom do motoru hodili žhavé uhlí. Podotýkám, že za celou tu dobu (dobrých 5h), nikdo nestáhnul okýnko a nezeptal se, jestli nepotřebujeme pomoct, jen hloupě koukali. No jo, ty časy si už asi většina z nich nepamatuje, kdy měli auto, které se v koloně přehřívá, protože nás pochopitelně míjely samé luxusní vozy a žádné škodárny. A tak se to stalo, po pátém odstavení auta, jsme se dostali na konec kolony, prostě nás všichni předjeli :D bylo kolem 22 hodiny a cesta už se pomalu vyprázdnila a my mohli projet. Tato kolona byla způsobená ,,kontrolou´´ na hranicích. Ani se na nás do toho auta nepodívali!!!! A to jsme měly plný kufr věcí a pěkně zadýchaný od psů, takže nikdo nemohl tušit, jestli tam nemáme nějakého uprchlíka místo psů.

Ze Salzburgu jsme vyjeli v 17 hodin a posádku jsme vysazovali v Innsbrucku přesně v 00:00. Nás ještě čekala jedna zastávka, protože auto už toho mělo plné zuby a k nám domů (do kopce) už se mu prostě nechtělo. Takže s lítostí oznamuju, že pokud s tím autem někdo něco neudělá a nedokoupí lékarničku a sněžné řetězy, byl to náš poslední společný výlet.