Hroši ve smečce

Tak si říkám, že by nebylo od věci zmínit se o tom, že se naše škovroňská famílie rozrůstá i v dvounohé sekci a né jen té čtyřnohé. Vlastně už to budou za chvíli dva roky, co k nám přibyl první hroch. Jak se to stalo, že jsme si pořídili zrovna hrocha? Inu to se má tak- nejstarší z holek škovroněk (mami promiň, ty sice zůstaneš už snad na vždy škovroňkou, ale řadit tě mezi holky je podle mého dosti nevhodné) se zamilovala do hrocha Groha a měli spolu malé Grošátko hrošátko. První malý hroch se jmenuje Vítek. Mor_vka_a_Lednice_038

Šeltiím to chvíli trvalo, než si zvykly, že to malé uřvané prostě bude o víkendu s námi, ikdyby se jim to sebevíc nelíbilo. Změna nastala až když se hroch začal valit a lozit. V tu chvíli Junča usoudila, že neexistuje, aby se to pohybovalo po její zahradě bez dozoru a tak chudáka Vítka neustále pásla a snažila se mu vysvětlit, že má jít směrem, kterým ona určí. Bohužel né všechny Junčiny metody schvalovala mamka hrošice, takže bylo občas velmi obtížné všechny zkoordinovat. Lilek tomu sem tam jen přilil olej do ohně, když se rozhodla, že by na něj mohla zkusit žárlit. Fuzouš svůj strach obalovala neustálým řvaním (díky bohu pro všechny- nebyli jsme dohromady moc často, jelikož je Praha přeci jen daleko). Nejlíp to snášela Abra. Té to bylo prostě šumák. Zašila se do kouta a raději dělala, že tady není.

Další změna přišla, když Vítek začal chodit po 2. V tu chvíli Junču přestal zajímat, protože je to přeci člověčina a né zvířečina. DSC_0089Ovšem o to větší zájem o něj začala jevit Lilina. A proč? Pochopitelně v tom bylo jídlo. Když Lilek viděl, že přijel Vítek začala se tetelit štěstím, že bude mít zase plný břuch. Výborně si Vítka vycvičila- nechej si dát do kočárku něco do ruky a hned mi to předej, ten rohlík co žmouláš v židličce bude lepší na zemi, a toho brumíka je pro tebe taky škoda.DSC_0727 Obtížné bylo poznat, kdy Víťa opravdu něco snědl sám, protože na otázku, kdo to spapal vždy odpověděl hauhau. Tak jen doufám, že chudák netrpěl hlady, a opravdu mu vše nesežrala ta černá popelnice. Fuzinčiny nervy se také časem obalily a její štěkání bylo na její poměry standardní. Jen paní Abra to měla stále vše na háku. IMG_8681

Ve chvíli kdy bylo vše relativně pod kontrolou se hroší rodinka rozrostla o dalšího člena. Na světě byl Adam. Adam byl na rozdíl od Víti klidné dítě, ale šeltie se ho bály jako čert kříže. IMG_0015Junča ho obcházela obrovským obloukem a Lilča ho přišla po tajnu oblíznout jen tehdy, když byl namazaný krémem. Fuzička si také nebyla jistá co těď, když jeden pobíhá všude okolo a druhý se někde válí. Paní Abra se zhostila role chůvy a s oblibou se vyvalovala k vajíčku, postýlce nebo hlídání Vítka na písku (nosit písek v kožichu až domů ji jde nejlíp).DSC_0556 Lily není schopná pochopit, že né všchny hračky, které se válí po bytě jsou pro ni, a tak čas od času skalpuje nějakou Víťovu hračku.

Řekla bych, že si holky na Vítka už krásně zvykly. Otázkou však bude, co nastane až začne lozit a chodit i Áďa. Snad to bude jen lepší, když už mají holky trénink z prvního hrošátka. Já osobně se můžu přiznat, že jsem to čekala horší. Šeltie i paní Abra mě mile překvapily.

 IMG_0304