Pastuszkowo

Sami sobě jsme při poslední návštěvě u Oly slíbily, že se tam do konce roku ještě ukážeme. A taky, že jsme se ukázaly. A hned na 4 dny. Náš výlet začal ve středu 5.11. pro mě a Aničku od mého milovaného univerzitního kampusu v Brně, pro Marťu už z Prahy a pro Kristu až z Morávky. Všechny jsme byly nabité pozitivní energií a dobrá svačinka, ze Sklizena, jen umocňovala pocit naprosté pohody. Tedy nebýt toho, že mě Jessie kousla předešlého večera do obličeje tak, že jsem si nemohla nasadit brýle, jak mě bolel nos, bylo by to úplně dokonalé. Na Morávce jsme se sešly s Kristou a balily věci do rakve, abychom mohly nechat psům celý kufr. A už tady započal problém. Fox si nějak podezřele moc všímal Junči… Já si říkám: ,,To je divné, do hárání má času dost.“ Po chvíli mi to nedalo a pořádně jsem ji skontrolovala. A vono ejhle milá dáma se rozhodla, že si po přesně 5 měsících zase začne hárat, aby nám to pasení dokonale okořenila. Díky bohu, že to byl první den a mohla tedy vyrazit s námi.

Cesta byla dlouhá, hlavně jsme se pořád nemohly dočkat, kdy už bude ta Lodž, tak kdy už… K Ole jsme dorazily po 21 hodině a čekal nás čaj a výborná buchta. A pochopitelně taky celá zvěřina i s hadama v terárku :D No co, hadi měli i své výhody- po 4 dnech už jsem se ani nebála vejít sama do kuchyně, takže terapie to byla dobrá. První noc jsme ještě měly sílu si i povídat, ale další noci už to značně ustávalo a usínalo se okolo deváté večerní.

Čtvrtek= první pasecí den=jediný slunečný den Pásly jsme vlastně celý den. Nejprve dopoledne na jednom stádu ovcí. No ovcí, asi bych měla upřesnit, že to byli berani s jedním kozlem. Všechny jsme čekaly, co budou psi dělat a jak budou na tuto voňavou návštěvu reagovat, ale mnozí si ani nevšimli, že mezi berany je něco neovčího. Zato nasávat, odkud ten smrádek jde, to šlo všem. První kolo bylo pro každého zahřívací. Pásli jsme na veliké louce s překážkami, takže člověk měl dost prostoru trénovat vše, co ho jen napadlo. Pak pauza pro nás, naše psy (celkem 6- Fuzzy, Chilli, Lily, Juno, Fox a Lia) i ovce. Odpoledne jsme dostali jiné stádečko již bez kozla. Stádečko pořádných, macatých ovcí nahánělo i mi hrůzu, když se proti mě rozeběhly, ale tenhle pocit člověka rychle přejde. Vlastně na to není ani čas :D Po výborné večeři jsme všechny společně s celou smečkou padli za vlast a usnuli jako když nás do vody hodí! Fotky z celého výletu tady (kdyby někoho napadlo, proč all inclusive, tak proto, že jsme pásly co dům dal :D).

Pátek=počasí pod psa, ale my se odradit nenecháme!!! Vzhledem k počasí jsme se domluvily, že budeme pást v kuse bez pauzy. Dopoledne jsme pásly husy. To byla tedy zase jízda. Hlavně pro moje 2 pasáčky. Lilda je dost proháněla a Junča ze začátku taky, ale to tlačení, které předvedla na konci, bylo moc super. Fuzzynce to šlo líp a hlavně, tím, že to bylo něco nového, neřvala jak pominutá! Borderky pracovaly všechny moc, moc, moc pěkně. Hrozně se mi líbí, jak ti psi po chvíli přepnou a začnou pracovat jinak.  Po poledni nám zase dělaly společnost ovečky. V pátek jsme po pořádné večeři zůstaly sedět s Olou v kuchyni a povídaly jsme si o všem možném. No :D :D :D o čem by se asi bandička kynologů mohla bavit… Fotit se v takovém počasí už moc nedalo, což všem podle fotek Gandalfa zeleného musí být snad jasné= opravdu pršelo.

Sobota=sakrááááá ja nechci poslední den! Trojboj na konec aneb husy, kozy i ovce. I mým holkám to na husách už začalo spínat, takže to nebylo tak zlé jak předešlý den. A o to víc, mě mrzí, že si na husy nemůžeme zajet někam blíž častěji. Koz jsme se ze začátku bála, že se na ty moje štěkny naštvou a naberou mě, ale kde pááák, byla to naprostá pohoda! Kozy jsou celkově o dost tvrdohlavější než ovce a tudíž je to víc práce, takže i Junča, která byla celý víkend dost duchem mimo, když hledala kočky, jestli tam někde náááhodou nemůže být nějaká ta vražedkyně schovaná, pracovala hezky. Poslední kolo s ovečkami byla pohodička, prošly jsme si parkur, promočily poslední fusekle, a tímto dnem umřely i moje milované gumáky. No jo, gumáky asi nikdo nevyrábí tak, aby v nich člověk mohl dřepět a fotit, což je tedy velká chyba pane Baťa! :D Ne on je to asi jedno z mých podivných pout k oblíbeným botám, protože ty gumáky semnou byly v dobrém i zlém už od prázdnin v roce 2010. Videa z trojboje Junči a Lilči a Fuzzynky.

Vzhledem k tomu, že Vydru čekala dlouhá cesta až do Prahy, rozhodly jsme se vyrazit už v sobotu večer. Tma už stejně byla hodně brzy, takže zvládnou část cesty aspoň k nám, tedy na Morávku, nebyl až takový problém. Cesta domů byla jedna velká sranda. Víkend u Oly byl prostě naprosto báječný už jen proto, že je Ola skvělý člověk, a taky proto, že jsme si odvezly domů spoustu cenných rad a unavené psy. Smích nás po celou dobu nepřešel… a tak to má být! Tohle bude moje nové měřítko dobrých akcí- délka smíchu!

Tak zase brzy do widzenia :)))