Jak trávíme prázdniny my

Konec semestru utekl takovou rychlostí, že jsem se ani nestihla vzpamatovat a už jsou prázdniny! KONEČNĚ!!! Za tu dobu jsme toho stihly ještě hodně. Respektive samé ovečky a ovečky a ovečky. Víkendovka u Oly v Polsku byla naprosto bezkonkurenční. Nejen v tom, že jsme měli možnost vidět její perfektní psy včetně šeltiáků, ale taky proto, že jsme si poprvé vyzkoušeli pást husy. Byl to mazec. :D Holkám chvíli trvalo, než si uvědomily, že ne na všechno se můžou lepit jako žvejda, protože jim stejně husy frknou. Bylo vidět, že to hlavně Lildu pěkně štvalo, protože pokaždé kdy se husy rozlítly pryč, jen vycenila zuřivě zuby jako by si říkala saaaakra už zase?! Pasení hus bohužel natočené s mojima holkama nemám, protože už bylo dost šero. Junča se začala hárat, takže mě poslední den pěkně vytáčela svým: ,,Kde je nějaký chlaaaaaap?!!!“ Celá naše posádka se shodla na tom, že tenhle výlet stál opravdu za to, když jsme museli projet půlkou Polska včetně úžasných dálnic, které jsou dobré tak leda pro traktor. Fotky jsou tady a videa tady a tady :)

Po nevydařeném prvním pokusu o HWT jsem se pokusila s černou sekcí složit zkoušky znovu, tentokrát v České Rybné. Rozhodla jsem se jet na základě toho, že mi budou dělat společnost Petr s Mončou, a že přeci není možné, aby to holky zase neudělaly. Prostředí to bylo nádherné a ovečky bombastické. Ale kdo je mamlas? Pochopitelně já. Na pořadníku byla napsána prvně Junča. Tak jsem začala nestandardně prvně pást s Junčou (tuto chybu už nikdy neudělám). Pasení bylo totálně zmatené. Měla svojí štípací náladu a já jsem byla tak nervózní, že jsem nakonec šla i špatně trasu, takže disk za přílišné štípání. No a Lilču tu jsem pro změnu chtěla tak uzemnit, že jsem ji přinutila si za košárem sednout tak blbě, že ji ovce zdrhly. Následně jsem dostala od pana Loučky málem vylagoš, že to jsem já, kdo to těm psům kazí. Takže jsem mohla odjet s pocitem-psi jsou perfektní, ty jsi na prd! Super bylo, že jsme si po skončení závodů mohly ještě potrénovat, čehož jsem využila s Lildou, protože ona si to opravdu zasloužila. Pasení bylo opravdu perfektní a byla jsem pochválena jak od Monči s Petrem tak od pana Loučky. Takže pro příště 2 ponaučení: 1. Prvně pást s Lildou. 2. Nemít zbytečně nervy a tlačit na psa tam, kde vím, že to dokáže. Ne, že by mi to nebylo líto, ale i tak to stálo opravdu za to! Video mám bohužel natočené jen od Junči zde.

Od té doby si zase s klidem trénujeme. Nejvíc mě potěšil Trénink u Elišky Musálkové, která si pořídila 5 běhavých neochozených oveček. Tady bylo krásně vidět, jaký je rozdíl, mezi Lilčou a Junčou. Junča byla konečně ve svém živlu, protože musela makat, protože to nebyly jen ovce, které jsou za člověkem ať se děje co se děje, ani to nebyly ovce, na které se musí tlačit až případně štípat. Za celou dobu si neštípla ani jednou! Byla to perfektní práce. Zrovna dneska mě pořádně potěšila naopak Lily. Po delší době jsem si byla zaběhat i s oběma holkama. Junču jsem po prvním kilometru musela táhnout za sebou a to je přitom vždy ona ta, kdo první dobíhá k bráně štěkat na listonoše a tak podobně. Lilda vydržela celou dobu běžet v mírném tahu celých 5 kilometrů, takže jsem byla opravdu spokojená, protože se většinou leda přidá k mému tempu, ale že by mi pomáhala, se mi zatím nestalo, a to jsem zrovna dneska běžela jako drak! :)

Těžko říct, jestli je to proto, že má pocit, že mi musí být vděčná, když jsme se včera vrátily z vody, kde jsme byli já a páneček tak šikovní, že si v nově koupené plovací vestičce zaplavat nemusela, nebo jestli je to proto, že má holka plno energie, když se v té loďce jen vezla a nemusela pádlovat. Každopádně si myslím, že tenhle výlet pro ni musel být dost náročný, protože celé 3 dny v kánoi stála, protože dost pršelo a soustavně v ní bylo trochu vody a ona si přeci do mokra lehat dobrovolně nebude :D. Takže, jestli chcete vidět psa usínat ve stoje tohle je jedinečná příležitost. Jinak byla velice šikovná, protože hned po prvním jezu pochopila, že je lepší si zadkem zacouvat mezi pánečkovy nohy a ve chvíli, kdy to začne pořádně šumět, si má sednout na prdel. Všichni se jí smáli, že je to nehorázný statik, ale já moc dobře vím, že to není pravda. Ona je totiž nehorázně přizpůsobitelná, čili ve chvíli kdy potřebuju, aby se ani nehnula se ani nehne, a když naopak potřebuju, aby rychle pracovala, dělá, co mi na očích vidí a maká rychlostí blesku. Ostatně tuhle perfektní vlastnost mají snad všechny šeltie, tedy aspoň ty naše.

Konečně jsem si taky našla čas na to, abych upravila stránky od holek v genealogii šeltií a kolií- Junča zde a Lilča zde

Za týden se chystáme na tábor do Martínkovic. Člověk se na něj těší celý rok a jak už to tak bývá je tu jedna komplikace za druhou. Úplně se nám popřehazovala naše pasoucí skupinka- dost chtěných lidí ubylo a někteří velice nechtění přibyli a jako bonus nemáme auto, takže cesta tam bude ještě velice zajímavá. :(