Zkoušky pasení – Banská Bystrica

Kdo mohl dopředu vědět, že počasí bude nepřející a celý den bude pršet? Kdo mohl tušit, že organizátoři na poslední chvíli, ráno před zkouškami, zcela zamíchají pořadím a místo „přijedeme domů na oběd“ se bude konat scénář „neboj, mami, do půlnoci jsme doma“. A aby těch přírodních úkazů nebylo toho dne málo, ovečky nebyly zcela naladěny na „psí vlnu“. Prostředí bylo krásné, prostorné pastviny s výhledem na město a okolní kopce. Košár pro vyvádění a zavádění ovcí byl umístěn pro psy poněkud nešťastně, na okraji pastviny, na které se zkoušky konaly, takže malá nepozornost psa umožňovala ovcím velmi rychlý přesun do remízku za košárem, a odtud hezky hupky šupky do chlívečku. Bohužel, ani našim psům se tento úprk domů nevyhnul.

Den zahájily borderky, po nich přišla na řadu i plemena tradičního stylu pasení, takže jsme s Kýťou většinu dne strávily pod parapletem koukáním na ostatní pastýře a jejich psy. Já jsem kulila oko nad tím, jak je to pasení s borderkou diametrálně odlišné od pasení psů z TS.

Z našich holek přišla na řadu první Lilinka. Hned na úvod udělala v košáru chybu, když si rozstřelila ovce na dvě půlky, jednu si vyhnala ven, druhá zůstala uvnitř. Této situace ovce zdárně využily ve svůj prospěch a následně se jim podařilo frnknout z pastviny domů. Takže bohužel DIS.

Měla jsem strach, co předvede Fuzzy, ale mé obavy byly zcela neopodstatněné, protože Fu se zachovala zcela neobvykle, reagovala na povely, držela si od oveček odstup, nehnala je moc vpřed…prostě jsem po celou trasu koukala, jak se blondýnka snaží. Vyšlo to, ovce jsme vrátily do košáru a za odměnu máme splněnu zkoušku HWT (76%). Ve chvíli, kdy jsem zavírala košár, začalo mi docházet, kolik práce moje maličká za ty necelé dva roky, po k ovečkám jezdíme, udělala…

Junečka si také zadělala na trápení hned při prvním vstupu do košáru, ovečky se ji natlačily do kouta, hlavu k ohradě, zadek na psa, a hodně se natrápila, aby je dostala ven. S Renčinou pomocí byla nakonec úspěšná, za což jsem na holky moc pyšná….i když se po vyvedení ovečky zase vydaly na cestu do ovčína, ve které už jim Juno nedokázala zabránit.

Videa jsou spíše ilustrační, kvalita pokulhává, poučeny z této zkušenosti, vezmeme si příště s sebou stativ (já i termosku s čajem, pláštěnku a holínky). Ovce nám daly lekci, kromě jedné složené zkoušky jsme si domů odvezly taky nové zkušenosti, pro které jsme na Slovensko v prvé řadě jely. Třeba bude mít náš šeltií gang na příští pasecí akci více štěstí. Poděkování z naší strany určitě letí k Monči a Péťovi do Vsetína…za vše ;-) Nejvíce za to, že jste mě naučili pasení si užívat a zbytečně se nerozčilovat ;-)