Škovroňky.cz

Youtube kanál Rajče

Junčiny jarní prázdniny

Svoje první jarní prázdniny se Junoš rozhodla trávit se mnou a Lilčou v Brně. Jely jsme klasicky vlakem z Ostravy. Před nádražím se na mě Junča škaredě dívala co ji to cpu na čumák, a celou cestu až na perón se snažila si košík sundat o schody, takže si zakopávala o vlastní hlavu. :D Zdálo se, že vlak bude poloprázdný, ale na Svinově nám bylo jasné, že to tak nebude. :/ S Junčou, ale nebyl žádný problém, protože celou dobu naštvaně chrápala pod sedadlem, za to Lilča se klasicky snažila sundat si košík o nohy všech spolucestujících.345 Do Brna jsme dojeli včas. Celou cestu od vlaku se Juno otáčela na kluka co vystoupil za námi, asi si myslela, že k nám patří. Docela hustě sněžilo, takže než přijela tramvaj byly holky celé pocukrované. Po cestě se Junča snažila vyčmuchat něco v nákupní tašce spolucestujícího. Odložili jsme doma věci a šli jsme holky vyvenčit. Ku podivu se Junča docela rychle vyčůrala, čímž mě od minule velice mile překvapila a mohli jsme se uložit do hajan. Na mamčinu prosbu ať Junča nespí v posteli jsem se pokusila brát ohled asi prvních 5 minut. Tvářila se, že ona je součástí postele a tak to prostě bude, i kdybych si postavila hlavu! :DPes, který není zvyklý spát v posteli!

Ráno se dokonce nechaly přemluvit k pozdějšímu vstávání, když je vzbudil spolubydlící, takže jsem se vyspala do růžova.Bitkařky (7) Při ranním venčení mě Junča znovu mile překvapila tím ,že se vyvenčila na vodítku, což se mi zatím doma nikdy nepovedlo. Po dopolední procházce si holky bancly a já jsem se začala znovu učit pitomou chemii. V čase oběda jsme vyrazily do Líšeňské pivnice na meníčko. Po cestě jsme potkaly spoustu velkých psů, ze kterých měla Junča strach, ale zvládla to. :) Dokonce ani nechtěla sežrat kolemjdoucí! V restauraci jsme si sedly hezky do rohu, ať nás lidi nemusí moc obcházet. Při prvním příchodu servírky ji Junča málem ukousla nohu, ale zareagovala jsem velmi rychle a chňapla po ní. Když postupně přinášeli jednotlivé chody už ji to bylo jedno- měla jsem kokino připravené, a ona moc dobře věděla, že se musí chovat slušně, aby ho dostala. Celou cestu zpátky se holky přetahovaly o větvičku a já jsem si uvědomila jak je to fajn mít 2 psy. Sice po pádu na zem po kluzkém sněhu jsme doufala, že se na mě obě nevrhnou, což pochopitelně udělaly, ale jedno nebo dvě jazykové tornáda, no není to už jedno :D Na procházce (11)Domů, ale přišly jako dvě hovada zmazané, takže je čekala velice oblíbená činnost- koupání. Ještě, že jsou ty šeltičky tak malé, že se dají drapsnout pod paži a nenašlapou v celém bytě. Neuvědomila jsem si, že v koupelně nemám žádný psí ručník a tak jsem holky nechala ve vaně a odešla. Lilči jsem dala povel čekej a u Junči jsem pochybovala, že by celá mokrá byla schopná vyskočit z mokré vany. Jen co jsem otevřela dveře do pokoje, slyšela jsem jak 4 mokré nohy dopadají na zem a jak se někdo snaží všechnu vodu z kožíšku vytřepat na rohožku před vanou. V tu chvíli jsem myslela, že Lilinu přerazím, ale když jsem s ručníkem naběhla do koupelny, hádejte, kdo byl mimo vanu a válel se na koberci, pohcopitelně malý záprtek Juno! Evidentně je to větší skokan, než jsem předpokládala. Večer jsem se spolubydlícíma seděli v kuchyni a Junoš se psychicky smiřovala s tím, že je v bytě kočka- největší zlo na světě! Bylo vidět, že se ji docela ulevilo, když mohla zůstat v kuchyni zatím co se Lilča s Kleošem práhaněli po chodbě.

Jelikož jsme šli spát docela pozdě, ráno se mi vůbec nechtělo z pelechu, ale 2 šeltie co vám skáčou po hlavě, už jsou i na mě moc! :D Hezky zvládly počkat před obchodem než jsem nakoupila a po ranní procházce jsme se šly zase učit.Hádají se o hračky jako děti (13)

Lilina stejně všechny hračky nakonec ukradne pro sebe!

Lilina stejně všechny hračky nakonec ukradne pro sebe!

Je vidět, že jiný režim zmáhá i malou Junču, jelikož zase celé dopoledne prospala. Po polední procházce, kde neustále ve sněhu hledaly co by se dalo sežrat, nás v bytě čekal Kleošek. Junča zaraženě zůstala ve dveřích, ale nezbylo ji nic jiného než ho prostě obejít. Postupně jsme zkrmily skoro celou týdenní dávku granulí, aby pochopila, že to není vrah! Ale vypadá to, že snad časem pochopí, že né každá kočka je taková mrcha jako naše Líza doma. Odpoledne jsem dělaly srandičky doma. Bitkařky (2)Večer, když se páneček vrátil z práce, jsme byli bobovat. No spíš se klouzat, protože nemáme boby, ale jen lopatu. Lilči jsem musela přibrat roubík, aby nás nekousala a jen slušně hopsala kolem. Pro jistotu jsem jeden vzala i Junči, ale ten nebyl potřeba. Holky vždy nadšeně letěly z konce dolů a pak zase hurááá nahoru, protože tam vždy jeden z nás zůstal. Docela jsem se divila, že Juno neměla tendenci nás kousat, když občas chce zakousnout někoho kdo jde jen rychleji kolem ní. Večer holky padly jako zabité.

Ráno jsem se svezli autobusem do kopce nad barák k Velké Klajdovce a šlo se běžkařit. Jelikož bylo asi 7°C, sníh byl potátý. Tentokrát jsme náš lesní okruh změnili. No nevím jestli k lepšímu, protože jsem nechtěla jet z kopce, který jak jsem později zjistila, byl ještě dobrý :D Holky spokojeně běhaly a rvaly se s klacky.S pánečkem na běžkách (13) Junča sem tam prohnala nějakého běžce, ale později už ji byli všichni ukradení. Náš okruh sice nebyl nijak extra dlouhý, ale všechny holky v našem týmu měly dost. :D Cestou zpátky jsem se stavili v naši oblíbené restauraci, kde holky padly pod stolem. Doma jsem si s holkama na chvíli dáchla, pak jsem pokračovala v učení a ty dvě pochopitelně v chrápání, aby mi mohly dokázat, že psí život není vůbec špatný! Večer byl jako každý jiný, na procházce jsem potkali spoustu psů, kterým naše holky voněly, ale oni nevoněli jim.

Dalšího dne jsme se probudila a nestačila jsme se divit. Přes noc pršelo a sníh byl ten tam. Po sněhu nebylo ani památky. Tak rychle jsme sníh roztát snad nikdy neviděla. Jaro je sice fajn, ale mytí těch ušmudlaných podvozků nikoli! Jóóó, mít dva psy to je i nevýhoda- máte 8 nohou místo 4! Kdyby mi někdo řekl, že předešlého dne byl běžkovat, poklepala bych si na čelíčko. Venku bylo přes 10°C, ptáčci zpívali…. a všude kolem vylezly kupy hoven! Ale opravdové hory!!! Nechápu, jak můžou být ti lidé takové prasata! Vždyť kolem toho a přes to pak budou chodit ještě čtvrt roku než se to pořádně rozloží! Jako by někoho ubylo po svém psovi uklidit! Opravdový hnus! Po cestě pro ty malilililinkaté hovínka od holek jsem si dala slalom mezi horama a bohužel taky jeden sjezd. Holky jsem doma pořádně vydrhla, protože při představě, že mi skočí do postele s guvnem na pacce se mi fakt dělalo šoufl! Odpoledne jsme si dali pořádnou vyjížďku na koloběžce. Opravdu jsme byli nuceni vyměnit lyže za kolečka. Páneček vymyslela opravdu super trať cestou tam cééélou dobu do kopce, pochopitelně cestou zpět to bylo z kopečka. Byla to Lilčina oblíbená trasa, protože celou cestu z kopce táhla jako drak, protože proháněla kolem jedoucí tramvaje. Junda spořádaně běžela s Ondrou. Docela jsem se divila, že se nesnaží se mu pověsit na nohavici. Asi už se z ní stává dáma :D No, ikdyž zrovna se vrátili z venčení a Onda prohlásil, že to je malý, prdící smraďoch, takže se možná chystá přeměnit v trola :D Pro dnešní den dobrou noc :*

Ráno jsem se probudila s pocitem v duši, že bych do té školy opravdu, ale opravdu už měla něco dělat.

Oblíbené místečko! Nejlepší výhled

Oblíbené místečko! Nejlepší výhled

Když jsem se rozhlídla po bytě, bylo mi jasné, že to zase nevyjde. Celý byt byl pokrytý chlupy, takže se šlo uklízet. Lilča Junči rychle vysvětlila, že v bytě se na vysavač nemůže štěkat. Před 11 jsme se srazily s Aničkou Musilovou a její Ejmy a Chilly a jelo se pást ovečky do Vsetína. Cestou jsme ještě přibraly Jarču s Berrym a jelo se. Berry si užíval obklopen fenami v kufru, jen můj černoušek jel pod nohama a pléseň pochopitelně na klíně, protože ona se mačkat pod nohama nebude. Jelikož byly cesty jak ementálský sýr, Junča se těsně před cílem pozvracela. Jediné štěstí bylo, že jsem rychle zareagovala, takže se pozvracela jen mi do ruky a nestihla poblít cizí auto. Parkovali jsme jako posledně v polovině kopce, protože dál by se vyjíždělo jen obtížně. Cestou do kopce jsme se aspoň příjemně zahřáli. Náš ovčácký guru byl pro tento den Petr. Byla jsem zvědavá jaké to dneska bude. Bylo ještě nad kotníku sněhu, takže jsem byla za chvíli mokrá jak šťur. První kolo s Lilčou bylo v košáru, kde bylo docela dost bobků, což se madame velice líbílo. :/ Přišla mi taková hodně vláčná a když už se chvíli rozběhla tak jen proto, aby se mohla přisát na nohu bílému beranovi. A pak, že to není upír! Je to, ale pochopitelně i moje chyba, protože jsem pořád vláčná, vláčná a pak vysoptím a už je to až moc! V pauze jsem šla s Junečkem, aby se taky na ty ovečky koukla. Do košáru vtrhla s takovou vervou, že jsem fakt valila bulvy. Hned ji bylo všude plno. Ze začátku moc nechápala, že má být na druhé straně oveček než já, ale po pár obratech ji to bylo jasné. Nevím, jestli to bylo tím, že se ovce bojí těch jejích ďábelských modrých očí nebo tím, že je štípala jako divá, ale poslušně capkaly jak chtěla. Bylo vidět, že ji to opravdu baví, a z toho jsem měla radost. Lilča, aby se nedala zahanbit se v druhém kole taky pořádně rozjela. Já jsem si navíc půjčila hůl, abych ji mohla lépe odstrkovat a posílat tam kam já chci a ne tam kam si slečínka usmyslela. Holkám to taky výborně šlo. Byl to zase ten super den, kdy si člověk odpočine na čerstvém vzdoušku a příjemně se unaví ve společnosti přátel. Večer jsem byla opravdu mrtvá. Přijel za námi Wafflíček, takže holky měly velkou radost, že tady mají další 2 ruce na hlazení a hlavně další obličej a olízání. :D

Sobota a neděle byly pracovní. Oba dny jsme byly s Waff na výstavě. Díky bohu v kruhu kolií a šeltií. V sobotu jsme měly jen dlouhosrstky a šeltičky a britského rozhodčího. Byl to moc fajn dědula. Vzhledem ke 104 přihlášených psů jsme skončily o půl 5, naprosto vyždímané. V centru jsme se sešli s Ondrou a šeltičkama, které byly příjemně odpočaté. Dali jsme si pozdní oběd a vyrazili jsme do Pegasa na pšenku. Tomu, že jdeme do pivnice se psy se nikdo ani nedivil, píš se lidi divili tomu, kolik jich tam toho večera bylo. Když nám, nějací pejskaři od vedlejšího stolu podali misku pro psy, Junča ji nezapomněla celou vycachtat, jelikož byla miska nerezová a ona se v ní viděla.V pivnici (1) Doma jsme pochopitelně padly a spaly. Neděle nebyla o moc lepší, sice jsem skončily ve 2, ale akční nizozemská rozhodčí nám tam udělala docela vítr. No co penízky se hodí a my jme se zase přiučily nějaké ty psí, anglické slovíčka. Junči asi dodaly páteční ovce sebevědomí, takže při nočním venčení vyštěkala pitbulíka co bydlí v našem vchodě tak, že se bál vůbec vylézt z vchodu! :D

V pondělí se zcela potvrdila moje domněnka, že Junča hárá. Nejenže Berrymu v pátek nějak moc voněla, ale když jsem na výstavě koupila uzené ouška, a holkám dalo chvíli než je sežraly, byla pod Junčou skvrnka, protože neměla čas se čistit. Jinak je to velice šikovná, čistotná, mladá slečínka. Jelikož se den mého dalšího zúčtování s chemii blíží. Pondělí a úterý byly ve znamení jen malých procházek po Líšni. V úterý večer  po Junči začaly zůstávat kapky na podlaze, takže musely nastoupit hárací kalhotky. Jelikož e mi nechtělo žádné kupovat, když jsme na druhý den jely domů, vzaly za své pánečkovy trenýrky. :D Junča byla chvíli jako opařená, ale pak ji došlo, že ji aspoň nebude Lilina tak otravovat, takže byla asi pokojená.Háravka (4)

Lilda nám ještě večer předváděla jak se umí dostat kamkoliv kde leží prázdná miska od granulí a nedej bože, že jedna spadla pod tiskárnu. :D NenažranáNenažraná (2)

Středa ráno byl můj druhý zúčtovací den s chemií, bohužel taky druhý neúspěšný, a to už jsem byla tak otrávená, že jsem přišla domů, porvala holky a běžela na vlak měr Ostrava. Vlak jsme stihly tak tak. Díky bohu byl poloprázdný, takže jsme se nemačkaly ani před záchody, ani s dalšími 7 lidmi v kupé. Na nádraží nás čekala mamka. Holky ji velice radostně přivítaly a na ni bylo vidět, že je moc ráda, že už má tu svoji ,,velkou´´ holčičku doma.