Škovroňky.cz

Youtube kanál Rajče

Když si potřebujeme odpočinout…

… vyrazíme s Lilčou pást ovce. Vždycky jsem si řikala, že dva nebo tři psi, to už není žádný rozdíl, ale 4 a k tomu ještě 3 uječené šeltie, jsou i na mě moc! A proot jsme zase vyrazily na odreagovačku popást ovečky do Vsetína. Verča s Ernym a Biaggim byla zase tak hodná, že nás vzala s sebou. Tentokrát byla sestava skoro stejná, jen se vyměnila ,,malá Verča“ s Evou a kelpií Annii. Hyc byl tentokrát snad ještě 3x horší než posledně a do kopce nahoru na pastvinu jsem se plazila jako šnek a funěla opravdu z posledního. Pásly jsme opět s Peťou, dvakrát večer + dvakrát ráno. Lilča jako kdyby hned po přijezdu zjistila, kam jsme to dorazily a už si to maširovala do kopce jako o závod, hold panička ji trošku brzdila :D Trošku jsme si odpočaly a šly jsme na to. Bylo vidět, že už Lilča aspoň trochu ví, co má dělat a jak na to. Mě osobně nepřišly večerní tréninky špatné, ale Petr nám vyčinil, že to byl u všech děs že máme na víc. Buřty jsme opékali s jakýmsi divným pocitem, čím to asi je, že to dnes tak nešlo, bylo mi to jasné… Sama jsem měla dost co dělat abych sebou někde nešvihla, což se samozřejmě taky stalo, a když já se motám jak opilec ani Lilča nemůže chápat, co má zrovna dělat. Jelikož byly ovce přes noc v košáru nedaleko od místa, kde jsme stanovali, rozhodli se večer kluci (Erny s Biaggim), že se půjdou na ovečky podívat. Verča je odvolala, ale vrátil se jen Erny aby taky ne, když chudák Biaggi přeskočil elektrický ohradník, který ho asi pokopal, a on tam jen zůstal s hrůzou stát co se to stalo. Verča Biaggiho vytáhla a bylo vidět, že si zase příště rozmyslí, jestli půjde pást bez paničky nebo s ní. Stan jsem si večer přikolíkovala jen tak, aby se neřeklo, říkala jsem si :,, Na tu jednu noc to nemusím nijak hrotit!´´. To byl teda nápad o půl druhé v noci jsem se probrala a měla jsme pocit, že letím na létajícím koberci. Začalo pořádně foukat a stan se nám celý zvedal, jelikož jsem ale kůže líná, nebylo to zas tak hrozné, aby mě to přinutilo vstát a vylézt ze stanu, abych ho znovu přikolíkovala. Měly jsme začít pást v 6, díky bohu měl petr spoždění a já jsem se teprve v 6 mohla vydrat ze stanu a začít snídat. Byla jsem jako pytlem praštěná, ještě že vždy začínala Anička s Ejmy, protože se učí vyvádění z košáru, a já jsme měla ještě chvíli čas se vzpamatovat. Při prvním ranním pasení jsem se opět natáhla a ovce mě solidně pošlapaly. Jóóó ono se řekne ovečka to není velké zvíře, ale když na vás stojí máte jiný pocit…

Při tom druhém pasení jsem měla konečně pocit, že aspoň trochu vím jak na to a Lilča už to konečně chápe taky. Pochopila, že mě nemá podbíhat, že když chci tak si prostě lehne a když prohlásím, že je to konec, odchází semnou a ovce už ji vlastně nezajímají. Jen mám jestě pocit, že je do nich trošku hrr, a když některé te ovci vytrhne pár chlupů začne plazit jazyk jako nějaký had- ,,fůůůj paničko co to jé´´! :D   Jsem ráda, že nám to jde tak jak to jde a od příště se pokusíme učit povely na stranové obíhání. Ikdyž jsem se domů vrátila celá modrá a unavená jsem ráda, že jsme tento výlet zase absolvovaly. ;)