Škovroňky.cz

Youtube kanál Rajče

Šintavský pohár

Po strašně dlouhé době, poprvé od srpnových Nočních hrátek, vyrazila jsem s blonďákama na závody a na pejskařský „prodloužený“ víkend. Na Slovensko jsme vyjížděly už v pátek ráno. Společnost na cestě nám dělala Verča s Ernym a Biánkem, kterou jsem ukecala na poslední chvíli, aby si nenechala Šintavský pohár ujít ;-) Počasí se od rána netvářilo dobře naladěno pro outdoorové aktivity, cestou víc pršelo než svítilo sluníčko, ale po příjezdu do Kempu Loděnice jsme stihli ještě zasucha postavit stany, přístřešek, domečky pro psy…než se spustil grandiózní liavec, dokonce i v přístřešku jsme chvíli stáli po kotníky ve vodě, který umožnil v prvním běhu odběhnutí první poloviny kategorie small…a na zbylé se už nedostalo, protože na parkuru začalo vznikat moře a páteční běhy musely být zrušeny.  S ohledem na zdraví psů i zdraví lidí jsem byla jen ráda, protože běhat za takových podmínek by s sebou neslo mnohá rizika. I přesto, že jsem se na parkur nedostala, byl pro mě pátek velký den. Po dvou letech očekávání a obav došlo na měření paní Fu. Kees Stoel po skutečně dlouhém a opakovaném přeměřování jako konečnou oficiální výšku mé „malé“ holčičky stanovil 42,2 cm a oficiálně jí tak pasoval na medíka :-) :-) :-) Díky tomu jsem měla i bez běhání co oslavovat!

V sobotu ráno vykouklo sluníčko a těšilo nás svou přítomností až do nedělního odpoledne. Poprvé mě čekal start po boku dvou psů a těšila jsem se, jak si nabité dva dny pořádně užiju. Před prvním během s paní Fu jsem byla nervózní, jako už dlouho ne, i když jsem si to zakazovala…nějak se to nedalo ukočírovat. Fu z toho byla trochu vykulená, zaváhala na kruhu, čistě jsem si ji diskla v tunelu, opatrný byl i slalom, ale měla jsem z blondýnky moji malé radost :-) Následujující jedničkový jump v podání naší dvojce už tak krásný nebyl…disk při mých špatně a pozdě provedených zádech a pak zasekávačka na látkáči, se kterým Fu zatím nemá nejvíce zkušeností. Do třetího běhu dne jsme spolu již nenastoupily, při koupání (pobíhání po břehu, když se ostatní psi koupali, Fu se totiž zásadně na veřejnosti nekoupe) si Fu odřela kůžičku mezi prsty na zadní nožce a rozhodla se stát marodem. Chodila po třech a tvářila se děsně nemocně ;-)
Abruška v sobotním prvním běhu předvedla divadlo, co už dlouho ne…nerozuměla povelům a rozhodla se pro provozování autoparkuru… Následně se ale pochlapila a předvedly jsme spolu dva doběhy, jeden s laťkou, druhý čistý…čímž mi kapánek vylepšila náladu :-)

Fu se rozhodla být handycapovaná i následující den, chodila po třech a tvářila se jako pejsek s mnohačetnou frakturou, všichni na ni soustrastně koukali a ona si to snad i užívala, potvora. Neměla jsem jinou možnost, než ji z nedělních běhů odhlásit :-( S Abrunkou jsme se pak vrátily na naši standardní vlnu…tři běhy…tři čisté disky :-( Nevím, asi se to agility nikdy běhat nenaučím…hlavně ale, že pejsek je spokojený ;-) Na výborném pocitu z víkendu to však nic nemění, po dlouhé době jsem byla zase na závodech, užily jsme si pohodový víkend v té nejlepší společnosti…co víc si může člověk přát!
Večer po příjezdu domů si Fu vzpoměla, že pejsek má nohy čtyři a trojnohá je leda tak židle od klavíru…tak třeba za rok na Šintavě předvede lepší morálku ;-)
Videa budou, možná po víkendu…zatím se stále chystá diplomka k tisku, takže na stříhaní videí nějak nezbývá čas :-)