Škovroňky.cz

Youtube kanál Rajče

Abra Abra

Fuzzy Fuzzy

Lily Lily

Juno Juno

Novinky z deníku

Never ending story called HULIN

Divím se sama sobě, že se ještě divím. Vlastně, se ani tak moc nedivím, ale výborně bavím. Tohle, už mě totiž nemůže rozházet. Pro nezasvědcené- do Brna jezdím už pátým rokem. Ano je tomu tak, je už to celá řada let na trati Ostrava-Brno. Výborné vlakové spojení, bez přestupu, s vlaky první třídy té nejvyšší kvality, které se honosí pojmenováním rychlík. Nemám statistiku toho kolik studentů se na této trase přepravuje každý týden (škoda, že tu není Tadej), ale mým optickým prozkoumáním této záležitosti je to vééééélice mnoho. Asi právě proto, že studenti mají u ČD tolik výhod na trase domov-škola, zde ezdí tyto výborné vlaky. Ale já si nestěžuju, jsme mladí a já se moc ráda tulím. Opravdu. Hlavně s cizími lidmi v uličce nejsmradlavějšího a nejhlučnějšího vlaku ve střední Evropě kam si v čase výluk nemůžete udělat rezervaci.

Hulín je to město s obyvateli okolo 7 tisíc, ale přechodné bydliště tu má další xyz násobek. A proto díííík, že zde jsou aspoň záchody. Rozumněj… vyjedeš si tak z Brna dodržuješ pitný režim… v luxusní autobusové dopravě, která slouží jako náhradní pochopitelně záchod není…. na nádraží v Hulíně je standartně nefunkčí a ty tam klepes kosu na nástupišti celých 30 minut, než přijede vlak, aby se dodržel jízdní řád (,a proto přijíždíme do Ostravy s klasickým minimálně 5 minutovým zpoždením) To už i na mě , nevyčura, je někdy moc. Kdyby aspoň ten ubohý architekt, který navrhoval nádraží v Hulíně tušil na jaký nápor lidí má ty peróny stavět. Snad mu teď nikdo nesype popel na hlavu za to, že se na nástupišti musíme tulit jak tučňáci na kře. A co si budem….. aspoň je tepleji :D

Chtěla bych také velice poděkovat správě silnic a dálnic za to, že stav našich dálnic je stále v havarijním stavu a je zde stále co opravovat a zužovat obzvláště v místech, kde mají ČD trasu své náhradní dopravy. Aspoň člověk sedí v teple busu a nemrzne ve vyfukově Hulíně, kde to vítr opravdu umí vohulit!

Jen by mě opravdu, ale opravdu upřímně zajímalo CO na těch kolejích opravují pořád a pořád, obzvláště v semestru.

Co mě ovšem udivuje, že tohle může ještě někoho vytočit? Já už jsem se k tomuto faktu zcela adaptovala. Přijde mi to jen víc než směšné, že si pořád hrajem na to, jak tady vše výborně funguje a tohle je pouze výjimečná situace. Mít červený trikot tak prohlásím: ,,Aspoň mají lidi práci!!!!!!”

Co mě na tom jediném těší, že si ČD nezasedly jen na ubohé Ostravaky, ale trasa Brno- Vídeň není o moc lepší. Minulý týden jsem si takhle frčela zase do Innu. Lístek jsem měla koupený naprosto stejný na EC do Břeclavi, na EC do Vídně a na RJ do Innu. Vlak do Břeclavi jel z Prahy- 10minut zpoždění (na přestup máte 9), modlíte se, aby to ještě nenarostlo.

S 12 minutovým zpoždením vyskočíte z vlaku v Břeclavi a zjistíte, že vlak do Vídně má 20 minut zpoždění. Ufffff. Tento vlak chudáček vyjížděl z Varšavy, takže se celým nádražím v Břeclavi dokolečka dokola rozeznívala hláška: ,,Omlouváme se za zpoždění, které vzniklo na straně druhého státu!” Pochopitelně, jen hoďme všechnu špínu na Poláky chudáky, kteří s tím beztak nemají nic společného.

Vlak si to přifičí a nabírá další zpoždění, protože se musí přepojit lokomotiva. Zajímavý je fakt, že do Vídně přijíždíme se zpožděním 5 minut. Čím to asi bude??? Také bych ráda podotkla, že v těchto dvou ECčkách jsem seděla na zemi v uličce a pak dokonce na ještě lukrativnějším spotu a to před záchodem. Je vidět, že Pražáci nemají močáky zvyklé na neustálé výluky v Hulíně, protože jejich frekvence použávání toalet byla nad míru šílená.

Ani tato cesta mě nerozhodila, koupila jsem si Almdudler, sladký preclík a spokojeně se usadila do Rail Jetu ve směru do Innu. Není nad pohodlí OEBB.

Nejen, že nemají zaploťáky, ale oni nemaj ani záclony.

To že návrat do vlasti bude šok jsem pochopitelně věděla. Bylo mi to jasné už při cestě domů na Vánoce, ale tento ,,konečný“návrat je daleko horší. Nejlepší je, to všechno dávkovat tak nějak postupně. Jen, ono to vždy úplně nejde.

A tak jsem se vrátila do té pravé české dědiny Morávky. Mám to tady v celku moc ráda, ty hory, krávy, čerstvý vzduch a lidi co vás znají. Ehmehm no, taková pro mě Morávka BYLA. Teď je to bohužel místo s pár kopci okolo, ušmudlanými krávami, čerstvým vzduchem, pokud zrovna nějaký dědiňoř nepáli něco, co do kotla určitě nepatří, a nepříjemnýma lidma.

Proč jsou ty krávy celé od bláta? Nechce se mi věřit, že by česká kráva měla jiný standart čistoty než ta rakouská. Nebo že by přeci jen byly rakouské krávy takové cítě? Proč na mě všichni blbě čumí, i když já se usmívám? Proč mi na pozdrav odpoví každý druhý? Proč na mě babky čumí přes záclonky? Proč mě někdo musí vždy kontrolovat, jestli uklízím hovna po psech? Proč se musím doma zamykat? Proč musím zastírat večer žaluzie? Proč mají tak vysoký plot? Proč nemůžu chodit na sagoča po vlastní zahradě? Proč musím kolo zamknout a nejlépe z něj sundat všechny zpeněžitelné a lehce ukradnutelné součástky? Proč nemůžu nechat holky před obchodem? Proč musím zavírat okno u auta, ikdyž je děsné vedro?

Na tohle všechno jsem našla jednu jedinou odpověď: ,,Vítej doma!¨ Tady jsi totiž v česku, lidi tady kradou, jsou falešní, všechno si závidí, čumí si do oken a posuzujou se navzájem podle toho, jakým autem přijedou do práce. Po 8 měsích strávených v domě, který vypadal jako výkladní skříň je pro mě toto všechno velkým šokem. Na co mi je, že mám nádherný výhled z okna, když na okně musím mít záclonu a pomalu se z něj nesmím koukat, aby si sousedi nemysleli, že je špěhuju?

Když nad tím, tak přemýšlím, za celý svůj život jsem neviděla víc svých sousedů nahatých než právě tady v Innsbrucku. Ano je to pro to, že zvyk čumět lidím do oken je ve mě hluboce zakořeněn, ale stejně…

Případ prvý- Na Silvestra po přípitku jsme my (balkon plný lidí) mohli pozorovat našeho soused jak se spokojeně převlíká do pyžama a jde spát. Případ druhý- babka kuřačka v majtkách na balkoně jako doma. Případ třetí- u velice turisticky navštěvovaného místa mít sex na balkóně, který opravdu není vysoko, můžou mít jen rakušáci. Případ čtvrtý- to si tak svačíte na balkóně a slyšíte, že pod vámi někdo skočil do vody. Vykouknete a vidíte svého domácího se ráchat nahatého v bazénku (nejsem jediná, kdo ho může bez problému vidět).

Evidentně je to tady normální a není se za co stydět. A hlavně co je komu po tom, co si děláte ve vlastním domě nebo zahradě, když tím neobtěžujete okolí? A teď nevím, jestli je to nějaký škovronizmus (výraz či jev, který se vyskytuje jen v naší rodině), ale já si nejsem ani jistá, že bych někdy viděla nahatého svého vlastního taťku. Tedy, ne že bych po tom toužila, i když je můj tatínek nejkrásnější chlap na světě, ale je to docela zvláštní, ne?

V zimě jsem po cestě ze školy klidně mohla sledovat oblíbený televizní program celého Innsbrucku, protože v každém okně vidíte zapnutou televizi (a nejen tu…), bohužel ten zvuk vám k tomu chybí. Také mají naši domácí v přístřešku na auto po celý rok nezamčené kola, lyže a auta s otevřenými okýnky (možná ani ty auta nezamykají, ale to jsem nikdy nezkoušela). Podotýkám, že přístřešek není zamčený, ani kamerově sledovaní a ani jsem nebydlela na ulici Hornická.

Já se nevzdám, stále se budu na všechny ubručené sousedy a babku v jednotě usmívat a všem přát hezký den, i když se na mě šklebí.

Cestování je prima, ale uvědomte si, že se vám může stát, že už se nebudete chtít vrátit na rodnou hroudu a celou rodinu si do batůžku nenarvete.

Proč nejsou v Rakousku zaploťáci?

Proč nejsou v Rakousku zaploťáci? Pro ty co nejsou znalí terminologie: zaploťák je uštěkaný z 90% vořech za plotem jakéhokoliv typu u jakéhokoliv domu, nejlépe ještě přiškrcený na řetězu, čili nejoblíbenější české plemeno. Tato otázka ve mě dřímala celých dlouhých, ač velice krátkých, 8 měsíců.

Myšlenky mě napadaly všemožné přes „Nemají rádi psy“, „Mají malé zahrady“ až po „Mají nevhodné ploty“. Všechny argumenty týkající se nevhodného prostoru jsem hned zavrhla, jelikož si nedovedu představit, jak by vypadaly upravenější zahrady a kvalitnější ploty. Vlastně pravdou je, že jedni naši sousedi (tohoto času již bývalí), kteří mají psa, dokonce nemají plot vůbec. Vzhledem k počtu psů, které tady můžete potkat na procházce, bych ani neřekla, že tady lidi psy nechovají.

Navíc, každé druhé auto tady má v kufru kenelu na psa, takže někde ti psi být musí ne? Ano, ne všichni tady bydlí v rodinném domku se zahradou, takže někteří chudáčci jsou nuceni s lidmi sdílet prostory prťavých bytů v ošklivých bytovkách nebo ještě hůř panelových domech.

Cesta do školy mi zabrala 40 minut jedním směrem, takže času na tento výzkum jsem měla opravdu dost. Netrvalo dlouho a přesně jsem věděla, kde někteří lidé bydlí a jaké mají psy. Jeden z mých favoritů výzkumu byl náš pan soused s německým ovčákem. Pán šedesátník, pes už taky starší bydlí v oooobrovském domě s ještě věěěětší zahradou. Psa jsem tam viděla jen, když si pán četl noviny nebo zahradničil. Každý den jsem ho pravidelně potkávala, jak chodí se psem na procházku, jelikož se sám moc dobře nepohyboval, říkala jsem si proč? Proč ho prostě „nevypustí na zahradu“?

Další příklad matka s ani ne ročním miminem z jedné z těch nechutně ošklivých starých bytovek (ironie ta by mi šla) s čivavou. Tu potkávám standardně i několikrát denně. Je jedno, jestli prší, sněží, praží slunce, ona prostě vyjde s kočárkem nebo nosítkem z bytovky i s čivavou a jde ji vyvenčit. Proč ji prostě nenechá doma čůrat na plínu? Vždyť je to jen malinká čivavka!

Takových případů je tady víc, ale nejvíc mě dostal pán s fenou zlatého retrívra, která je očividně po kastraci. Pána potkávám taky běžně a vím naprosto jistě, kde bydlí. To, že ho ale potkám, když jsem se vracela v sobotu ráno z výšlapu na východ slunce- tedy před 6 ráno, mě opravdu nikdy nenapadlo. Určitě fenu nevenčil před prací, protože tady v sobotu skoro nikdo nepracuje, a i když jo, tak ne od 7. Ano, ano, ano může to být náhoda, ale já už tomu nevěřím, protože víte, co si já myslím, on ji prostě jen venčil, protože se ji chtělo!!!

Už po rozhovoru s našimi domácími, kteří taky mají dům se zahradou a do toho 2 velké psy, mi bylo jasné, že tady jsou zvyky jiné. Historkou o tom, jak nám zmizela naše první šeltie byli docela šokováni, že někdo může ukrást psa. Vím, že psi se kradou všude, to si nedělám iluze, ale počet odložených psů před obchodem (někteří dokonce na volno v odložení) napovídá tomu, že v Innsbrucku prostě ne!

Přeci jen je Innsbruck taková větší dědina, tak mi řekněte, kde je chyba? Jestli ona nááááhodou nebude chyba na té naší straně…